Svobodní míří do propadliště dějin

Strana svobodných občanů se během posledních několika let stala pevnou součástí politického spektra v České Republice. Zajímavý program a neokoukané tváře oslovili zejména mladé voliče a strana ve volbách do Evropského parlamentu dosáhla svého prvního volebního úspěchu. Nyní to však vypadá, že se sami Svobodní ze všech sil snaží roky snažení zahodit.

Především voliče mladších ročníků strana přitáhla na dvě stěžejní témata - velmi liberální přístup k ekonomice a tvrdě negativní postoj k Evropské Unii. Do čela strany cílící hlavně na studenty vysokých škol se postavil mladý energický lídr Petr Mach působící jako typický moderní intelektuál.

Svobodní ve volbách několikrát skončili poměrně blízko k magické hranici 5 %. Letos se jim konečně toto číslo povedlo překonat a Petr Mach se stal europoslancem. A přibližně od té doby se také strana řítí neomylně raketovým tempem do politické záhuby.

Sám Mach se ztrapnil, když před eurovolbami deklaroval, že nezasedne v žádném výboru EP, neboť to považuje za úplatek EU a po volbách se přihlásil ke členství hned ve dvou. A v jednom nakonec skutečně zasedá. To však není největší současný problém strany.

Extrémně vyhraněné názory, konfrontační rétorika, jednorozměrné (v tomto případě ekonomické) vidění světa a také absence elementární slušnosti – to jsou nedostatky, které jsou členům vedení, řadovým členům i příznivcům Svobodných vyčítány stále častěji.

Nejkřiklavějším případem je nedávné prohlášení předsednictva strany k situaci na Ukrajině, podle něhož je Ukrajina uměle vytvořený stát s nepřirozenými hranicemi, který je odsouzen k rozpadu.

S tím souvisí i odmítavý postoj SSO k hospodářským sankcím vůči Rusku. Nad naivní Machovou představou, že „nechat lidi dělat byznys je tou nejlepší politikou k tomu, aby byly i vztahy mezi lidmi z různých národů dobré," si poklepe na čelo každý rozumný člověk, natož inteligentní potenciální voliči Svobodných. Nejde ale jen o předsednictvo.

Při debatě o správnosti zákazu kouření zaměstnanců v závodech Mittal na Facebookovém profilu právníka Pavla Hasenkopfa jeden z příznivců SSO napsal že, „kdyby zaměstnavatel po zaměstnancích chtěl, aby mu po vykonání potřeby vylízali prd*l, bylo by to legitimní,“ neboť zaměstnavatel nikoho nenutí, aby pro něj pracoval. Jeden z mých přátel (taktéž příznivec Svobodných) zase nedávno zcela vážně tvrdil, že si přeje odtržení Prahy od zbytku ČR.

Podobné pomatené výkřiky, hraničící s extremismem, přitom bohužel nejsou z řad lidí spojených se Stranou svobodných občanů ničím výjimečným. Straně to samozřejmě škodí a pokud se nic nezmění, brzy naprostou většinu svých voličů ztratí a zmizí ze seznamu politických subjektů, s kterými je nutné počítat.

Samozřejmě, že mezi se Svobodnými a jejich příznivci najdou i slušní a rozumní lidé – pravděpodobně bude takových většina – nejsou ale zdaleka tolik slyšet. A to je chyba. Jejich méně rozumní kolegové je totiž stáhnou do politického „propadliště dějin“ sebou.